Chirurgie abstraktního srdce

27. listopadu 2016 v 17:21 | Lúx |  Téma týdne
"POZNEJ SÁM SEBE"
hlásal velými písmeny červený nápis nad vchodovými dveřmi staré budovy s novou fasádou.
Ordinace abstraktní chirurgie
JUDr. Příchozí
Vyzkoušejte novou metodu operace a zjistěte,
v jakém stavu je vaše srdce.
Otevírací doba: Narození - smrt
Zastavil se a zadíval se na dveře. Ne, že by snad zaváhal. To ne. Šel si spíš pro důkaz, že je zdravý, než že by se bál, že by mu mohlo něco být. Jiní lidé se domu vyhýbali, a pokud tudy museli jít, pak dělali, že ho nevidí. Nebo ho opravdu možná neviděli. Popravdě, on za celý život neviděl mnoho návštěvníků.
Pak vzal za velkou mosaznou kliku a sebejistě vstoupil.
ŠATNA - Zde odložte své šaty
Nechtělo se mu. Musel odložit veškerý svůj zevnějšek. Své krásné, husté, tmavé vlasy, jiskřící oči, sportovní postavu. Cítil se bez toho najednou trochu nejistě. Jeho šarmantí úsměv byl ve všech situacích jeho essem, které mohl vytáhnout. Ale i ten musel odložit.
Pak teprve mohl pokrčovat dál - na sál. Prvním krokem bylo dostat se pod kůži. Přes hroší kůži toho, jak ho vidí ostatní. Přes obraz utvořený tím, jak mluví a chová se k nim. Byl nasáklý neupřímností. To bylo ještě horší, podívat se na sebe bez tohoto. Podívat se na svou upřímnost. Viděl podvody, faleš, úlisnost, pokrytectví, závist... No a? Zaťal zuby. Jdeme dál...
Krok č. 2 - svaly. Jeho síla, která pramení ze srovnávání. Svaly mu rostly rychle. Byl úspěšnější, než mnoho jeho spolustudentů. Měl přirozenou inteligenci, měl prostředky. Byl na tom lépe, než několik jeho přátel, co ještě neměli holku. Byl lepší než jeho bratr, který se často hádal s rodiči. Byl na tom lépe než všichni ti žebráci na ulicích, byl na tom lépe než všichni, se kterými měl odvahu se srovnávat. Ale teď stál před soudem doktora sám, bez nich. Nešlo o to, jestli je na tom někdo hůř. Šlo o to, jak je na tom on. Viděl teď sám sebe. Jeho ego se zachvělo a pak se roztříštilo na kusy.
Další a největší překážkou k jeho srdci byla žebra. Ta nejpevnější ochrana. Skládala se ze lží k němu samému. Skládala se z jeho představ o sobě samém. Tady měl pocit, že dočista narazil. Nikdy předtím nešel tak hluboko. To, co si o sobě nalhával, už se stalo pevnou součástí jeho image. Tohle nezvládne. Nebo ano? Chci se opravdu - ale opravdu - dozvědět, jaké je mé srdce? Ptal se sám sebe. A se zapřením všech sil a se zbytky své hrdosti se nakonec dostal i přes tuto zábranu.
Najednou narazil na něco neznámého. Bylo to pevné. Ne však jako železo. Možná dřív, teď však daleko méně. Bylo to také tvárné. Mohlo by to být zlato? Těžko. A bylo to měkké? spíše jako kámen, než jako nadýchaný polštář. Bylo to jeho srdce. Srdce z ocelového plechu - dříve tvárné a pevné, nyní však zkřivené a pokryté rzí.
 

Dospělým dětem

16. září 2016 v 17:59 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Ahojte!
Tuhle jsem si napsala k tomuto dni před rokem. Bylo mi totiž 18. Ach jo, dneska jsem zase o rok starší! :D
Je pro vás všechny, kdo se necítíte dost staří na to, abyste už nebyli dětmi.

Tanec s Bohem

14. září 2016 v 17:59 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Kolikrát jsem už snila o tom, že tančím s Bohem. Tančíme po celém parketu, podtáčím se pod Jeho rukou, jedna figura střídá druhou.
A dnes mám opět možnost. Vždyť svět kolem nás je neutuchající hudbou vyzívající k tanci. A Bůh tu opět stojí vedle stolu, na kterém sedím na židli bezpečí, a ptá se mě: "Smím prosit?"
 


Tam smím

11. září 2016 v 18:28 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Zdravím všechny po dlouhé odmlce. (Hups! už to budou 2 roky!) Asi my kolabovala múza a když ne, tak jsem psaa jen "do šuplíku". Ale třeba sem zase občas něco přidám, když ne vám, tak aspoň sobě, pro radost.

Pokladem člověka je schopnost snít.
Je darem fantazie, novým světem,
kde dospělí se přiblíží dětem,
kde každé srdce může šťastně bít.

Hlava je jeho projektantem
a duše píše scénáře.
Touha tam voní jak nejlepší parfém
a přání jsou svěží, jak květy na jaře.

Není tam závor, zamčených bran,
nikam není vstup zakázán.
Svěží déšť nadějí skrápí zemi,
je místem lásky narození.

Má zlomená pouta z pravidel,
dobových kodexů, vybraného chování,
pracovních zákonů, škrobeného jednání.
Je plavbou bez nudných kormidel.

Tam naléhavost svobody,
pohání mé kroky i myšlení.
Tam mohu kreslit do vody
perem nápadů nová stvoření.

Tam smím
vstoupit na nebe nad námi
a tančit waltz mezi hvězdami.

(věnováno Mňoukle)

Za brány

21. září 2014 v 13:59 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Já chci ven,
za brány měst,
kde v noci svítí
spousta hvězd.
Chci rozběhnout se
v ranní rose,
ne projíždět
v módním voze.
Toužím vědět,
jak voní květy,
ne vdechovat
kouř z cigarety.
Chci položit se
na samet mechu,
ne do matrací
na posteli z plechu.
Chci se zaposlouchat
do písní ptáků,
ne být ohlušena
rádiema z obýváků.

Co na to říct?
To dnes už neletí.
Má duše asi uvízla,
v minulých staletích.

Letím

19. září 2014 v 12:24 | Lúx |  Téma týdne
Letím.
Letím daleko.
Kolem mě poletují tóny sladké hudby.

Směju se.
Směju se štěstím.
A celý svět se točí radostí.

Žasnu.
Žasnu nad hvězdami.
A hvězdy kolem, mě obklopují světlem lásky.

Cítím.
Cítím přijetí.
Jsem součástí velkého obrazu života.

Jásám.
Jásám a tančím.
A všechno tančí spolu se mnou.

... a pak mě probudila realita.

Podzim srdce

10. října 2013 v 18:05 | Lúx
S každým listem co k zemi padá,
ztrácí se jedna vzpomínka z mého snění.
A když dopadne, zachránit se nedá,
zanikne v hromadě zapomnění.
Mrazivý vítr kolem prsty ovíjí,
kolem myšlenek na slunce a krásu v květech,
zoufale se snaží ještě nachvíli,
držet své místo v chladných světech.
Žádná hvězda nehřeje věčně,
a také vzpomínky blednou.
Proto se snažím zachytit ještě,
na papír jejich vůni, než zvadnou.
Až mé srdce zmrazí led
a sevře jej dnů temnota,
bude se s nadějí dívat zpět,
však bude tam jen stesk a prázdnota.
Bude zcela zahaleno smutkem,
neschopno vzpomenout na léta smích,
dokud slunce mocným skutkem,
nezažene tmu i sníh.

Školní

2. září 2013 v 16:45 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Monotónní hlasy by se mi rády do hlavy vryly
a vytlačily radost a štěstí, co v srdci mi ještě zbyli.
Židle podemnou jakoby naschvál byla tvrdá
a holé stěny se mi smějí: "Odtud se utéct nedá!"
Já jim však řeknu, bez výjimky - všem,
hlasům, židli, šedým zdem,
že nemohou stopnout rychlý čas
a za rok, že prázdniny budou zas!
Do té doby si mě mohou trýznit, bít,
já však stále budu o nich v srdci snít!

Květ

25. dubna 2013 v 20:49 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Vím, že jdu s křížkem po funuse - opravdu, inspirovalo mě téma minulého týdne a hlavně první krásné květy naší zahrady. S časem to bylo horší, nějka to nevyšlo. Ale nevadí, lepší pozdě než nikdy:

V srdci malé poupě,
něžně se rozvíjí.
Opouští své doupě,
stěny rozbíjí.

Za slunečního svitu,
rozvine se v květ,
aby se pak v strachu,
vrátilo zas zpět.

Proč se ukrýváš?
Ty už nechceš žít?
Opět se zavíráš,
v hlíně chceš hnít?

Nedej se odradit,
přítomností zlou,
zkus stíny nahradit,
vroucí láskou svou.

Ukaž, co je krása!
Srdce změň si v květ
a duše tvá ať jásá!
Tím rozradostníš svět!



Když nejsou Velikonoce za oknem...

1. dubna 2013 v 15:32 | L. |  Co se do rubrik nevešlo
... tak si je udělejme alespoň doma! A když ne doma, tak v srdci.


Za dveřmi zima, závěje,
lidem klesá naděje.
Pod oknem rampouch, za ním vánice,
lidé nasazují čepice.
Zimo, můžeš se snažit jak chceš,
ale nade mnou nevyhraješ.
I když v přírodě jsi pán,
já už jaro v sdci mám!
To nemůžeš ničím zmrazit,
a radost mou mi zkazit.






Kam dál