Čaj s Múzou

6. září 2012 v 21:11 | Lúx |  Meziblogové aktivity
Blogeři, jak si užíváte první týden školy?
Nojo, radši změním téma. Rozhodla jsem se zapojit se do projektu "Čaje s Múzou" blogerky Mňoukly. Můj příspěvek není nic moc, ale bavilo mě to a poprvé jsem se vážně zamyslela, co je doopravdy mou inspirací. (c.č.)


Tak tedy:
Seděla jsem nad hrnkem horkého čaje. Neobtěžovala jsem se, jako jiní blogeři, chystat hrnky dva. Pro koho taky? Múzu mají malíři, skladatelé, spisovatelé,básníci, no, zkrátka umělci, ne já. Hodiny potichu tikaly a já se utápěla ve svých myšlenkách asi tak, jako cukr v mém čaji.
"Pro mě čaj nemáš?" ozval se mi za uády veselý hlásek. Trhla jsem sebou a otočila jsem se. Tanečním krokem ke mně cupitala malinká postavička s dlouhými blonďatými vlasy a veselýma modrýma očima. Na rtech měla roztažen krásný úsměv.
"Na, vezmi si můj, ještě jsem nepila" vzpamatovala jsem se a přistrčila jsem k postavičce horký nápoj.
"Díky" usmála se ještě víc a pomalu usrkávala čaj.
"Kdo jsi?"
"Odpověď znáš," obdarovala mě dalším hvězdným úsměvem.
"A proč jsi tedy přišla až teď?" tón mého hlasu zněl poněkud vyčítavě, ač jsem to neměla v úmyslu.
"Jsem stále ve věcech kolem tebe, i v tobě samé. je jen na tobě, kdy si mě všimneš a necháš se ode mě inspirovat"
"Tebou jsem se určitě nikdy neinspirovala, neměla jsem k čemu"
"Ne? Zamysli se. Přece jen byly chvíle, kdy jsi mě pozvala k sobě domů." Měla pravdu, přece jen pár těch výtvorů bylo.
"Jestli jsi to teda byla ty, kdo mě inspiroval, tak to ti musím říct, že jsi hodně nevytrvalá. Vždy, když mě něco napadne, nemám už další inspiraci k dokončení."
"Ale vždyť je jen na tobě, kdy mě kvůli starostem, povinnostem, netrpělivosti nebo lenosti vykážeš ven," trochu posmutněla.
"Nemohla jsem vědět, že to dělám, vždyť jsem až do této chvíle nevěděla, že tě mám."
Nastalo ticho a obě jsme se na sebe zadívaly. Byl to zvláštní pocit. Jako bych ji znala od vždycky a přece jsem o ní nic nevěděla.
"Proč jsi tak malinká?" otázka zněla poněkud trapně, ale já musela něčím prolomit ticho.
"Jsem tak veliká, jak jsem právě veliká v tobě." Chvíli jsem se zamyslela nad touto zvláštní odpovědí a pak jsem položila tu nejprostší otázku.
"Jak se jmenuješ?" Dopila čaj a usmála se nechápavě, jako by nemohla pochopit, že to nevím a pak odpověděla.
"No přece Radost"

Vím že to není nic extra, ale dala jsem do tohoto rozhovoru to, co cítím. Vždy, když se mi povede něco stvořit, radost s tím suvisí. Buď když chci někomu udělat radost, nebo když je mi hodně smutno, tak se potřebuju obveselit já a nebo, když mám radost, tak jen z té pouhé radosti něco stvořím. Tak se mějte. Papa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabina Sabina | Web | 7. září 2012 v 19:24 | Reagovat

Jak jsem už řekla, je to překrásné. Nesmíš se tak podceňovat. A je to i ohromě pravdivé - k čemu by bylo všechno umění, kdyby z toho nebyla radost ?

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 7. září 2012 v 19:53 | Reagovat

To je tak úžasně roztomilé! Rozkošné, k zulíbání!

3 Ta jemná dívka Ta jemná dívka | Web | 9. září 2012 v 14:43 | Reagovat

Ó, Múza zvaná Radost... Kéž by vše bylo tak šťastné jako tvá Múza :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama