Tanec s Bohem

14. září 2016 v 17:59 | Lúx |  Výtvory srdce, tužky a barev
Kolikrát jsem už snila o tom, že tančím s Bohem. Tančíme po celém parketu, podtáčím se pod Jeho rukou, jedna figura střídá druhou.
A dnes mám opět možnost. Vždyť svět kolem nás je neutuchající hudbou vyzívající k tanci. A Bůh tu opět stojí vedle stolu, na kterém sedím na židli bezpečí, a ptá se mě: "Smím prosit?"


Když já nevím, říkám si. Všechno se ve mně bije. Víte, já tancovat moc neumím. Já vím, já vím, jde to nastudovat. Jako ostatně všechno. A to už dlouho taky dělám. Dokonce bych mohla říct, že teorie mi jde dobře. Vím skoro vždycky, co bych kdy měla dělat. Ale nikdy jsem to ještě nezkoušela. A navíc, ne všechno jde zaškatulkovat - vždyť každá hudba je trochu jiná a vyžaduje přizpůsobení.
Na druhou stranu, já mu to už tolikrát slíbila. Většinou když jsem s ním a s přáteli, a všichni ostatní mu na to kývnou, tak já samozřejmě taky. V tu chvíli mi na tom nepřijde nic tak těžkého. Prostě mu vždycky slíbím, že až bude příležitost, že to zkusím. A ta je teď. Asi bych už vážně měla dodržet slovo.
Nejistě tedy vkládám svoji ruku do té Jeho. Je tu tolik jiných tanečnic, které jsou mnohem hezčí a šikovnější než já! Opravdu si myslím, že by měl tančit radši s nimi. Ale co naplat.
Jdu s Bohem doprostřed parketu. Kolena se mi chvějí a cítím, jak mě zalívá pot. V mých představách to bylo vždycky jiné. To jsem šla vzpřímeně, hlavu hrdě vztyčenou, s úsměvem na tváři a s jistotou, že mě Bůh dobře povede. Ale nemůžu si stěžovat, někdy jsem ten první krok udělat musela. A jak teď lituji, že jsem s Ním nešla tancovat už někdy dřív, třeba bych teď věděla víc, co a jak. Musím se přiznat, nedávno jsem mohla, ale to sama sebe omlouvám. Uznejte - zrovna začalo hrát tango!
Spustila hudba. Pevně se Boha chytám za rameno. Nic lepšího se dělat nedá, věřte mi. Vždyť kdybych teď chtěla tancovat sama, nevěděla bych ani co.
Začali jsme tancovat. Zatím to jakž takž jde. Ale teď zvedá ruku. Ano, já vím, je to jasné znamení, že bude následovat otočka. Ale já se bojím. Takže tancuju dál základní krok. Nedopadlo to moc dobře, Pošlapala jsem mu kvůli tomu nohy. Na tvářích mi začíná rozkvétat ruměnec.
Tancovali jsme chvíli dál a v hlavě mi monotónně zněla základní poučka: "Nemusíte umět tancovat, ale musíte se umět nechat vést". Opět zvedá ruku a já se mu pod ní podtáčím. Sukně se mi krásně točí. Přestávám se soustředit na své nohy, téměř zavírám oči a cele se poddávám Jeho vedení. Z jedné figury mě navádí do druhé, nohy se mi samy točí, celé tělo jako by najednou vědělo co a jak. Plní se mi sen - tančím s Bohem!

Musím vám říct, Bůh opravdu umí vést! A jak! Stačí se nechat. Prosím vás, nedělejte stejnou chybu, jako jsem dělala já. Přemožte strach a jděte do toho! Když to nezkusíte, nikdy nepoznáte, co všechno Bůh dokáže! Vložte mu svou ruku do Jeho a věřte, že i kdybyste byly ta největší polena, On z vás udělá ty nejlepší tanečnice. A On tolik touží zatančit si tenhle tanec zrovna s vámi!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama