Chirurgie abstraktního srdce

27. listopadu 2016 v 17:21 | Lúx |  Téma týdne
"POZNEJ SÁM SEBE"
hlásal velými písmeny červený nápis nad vchodovými dveřmi staré budovy s novou fasádou.
Ordinace abstraktní chirurgie
JUDr. Příchozí
Vyzkoušejte novou metodu operace a zjistěte,
v jakém stavu je vaše srdce.
Otevírací doba: Narození - smrt
Zastavil se a zadíval se na dveře. Ne, že by snad zaváhal. To ne. Šel si spíš pro důkaz, že je zdravý, než že by se bál, že by mu mohlo něco být. Jiní lidé se domu vyhýbali, a pokud tudy museli jít, pak dělali, že ho nevidí. Nebo ho opravdu možná neviděli. Popravdě, on za celý život neviděl mnoho návštěvníků.
Pak vzal za velkou mosaznou kliku a sebejistě vstoupil.
ŠATNA - Zde odložte své šaty
Nechtělo se mu. Musel odložit veškerý svůj zevnějšek. Své krásné, husté, tmavé vlasy, jiskřící oči, sportovní postavu. Cítil se bez toho najednou trochu nejistě. Jeho šarmantí úsměv byl ve všech situacích jeho essem, které mohl vytáhnout. Ale i ten musel odložit.
Pak teprve mohl pokrčovat dál - na sál. Prvním krokem bylo dostat se pod kůži. Přes hroší kůži toho, jak ho vidí ostatní. Přes obraz utvořený tím, jak mluví a chová se k nim. Byl nasáklý neupřímností. To bylo ještě horší, podívat se na sebe bez tohoto. Podívat se na svou upřímnost. Viděl podvody, faleš, úlisnost, pokrytectví, závist... No a? Zaťal zuby. Jdeme dál...
Krok č. 2 - svaly. Jeho síla, která pramení ze srovnávání. Svaly mu rostly rychle. Byl úspěšnější, než mnoho jeho spolustudentů. Měl přirozenou inteligenci, měl prostředky. Byl na tom lépe, než několik jeho přátel, co ještě neměli holku. Byl lepší než jeho bratr, který se často hádal s rodiči. Byl na tom lépe než všichni ti žebráci na ulicích, byl na tom lépe než všichni, se kterými měl odvahu se srovnávat. Ale teď stál před soudem doktora sám, bez nich. Nešlo o to, jestli je na tom někdo hůř. Šlo o to, jak je na tom on. Viděl teď sám sebe. Jeho ego se zachvělo a pak se roztříštilo na kusy.
Další a největší překážkou k jeho srdci byla žebra. Ta nejpevnější ochrana. Skládala se ze lží k němu samému. Skládala se z jeho představ o sobě samém. Tady měl pocit, že dočista narazil. Nikdy předtím nešel tak hluboko. To, co si o sobě nalhával, už se stalo pevnou součástí jeho image. Tohle nezvládne. Nebo ano? Chci se opravdu - ale opravdu - dozvědět, jaké je mé srdce? Ptal se sám sebe. A se zapřením všech sil a se zbytky své hrdosti se nakonec dostal i přes tuto zábranu.
Najednou narazil na něco neznámého. Bylo to pevné. Ne však jako železo. Možná dřív, teď však daleko méně. Bylo to také tvárné. Mohlo by to být zlato? Těžko. A bylo to měkké? spíše jako kámen, než jako nadýchaný polštář. Bylo to jeho srdce. Srdce z ocelového plechu - dříve tvárné a pevné, nyní však zkřivené a pokryté rzí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. listopadu 2016 v 18:15 | Reagovat

Až takhle musel poznat, jaký opravdu je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama